Když někdo začíná žít v novém bytě, a zvláště když je mladý, může třeba sáhnout po tzv. minimalistickém stylu, který se vyznačuje zejména malým počtem kusů nábytku. Jenže jak čas letí, přibývají manželky i děti, a najednou minimalismus musí ustoupit funkcionalismu, resp. funkčnosti. Takto to zní velice učeně, ale pravdou je, že s větším počtem lidí v domácnosti rostou geometrickou řadou hlavně prostorové nároky, což je zvýšený počet úložných prostor.
Co je potřebné
Základním měřítkem potřebnosti, případně účelnosti, je používání v určitém časovém úseku. To se dá vysvětlit tím, jak se často a na jak dlouho daný předmět dostane ke svému účelu. V bytě jsou mnohé věci stabilní, třeba nábytek, obrazy a podobně, ale také věci mobilní. Mezi ně patří zejména věci tzv. denní potřeby. To je třeba oblečení, ale sáhněme si každý do svého svědomí, že ve skříni nám určitě visí či leží složený nějaký ten kousek, který jsme nepoužili třeba dva tři roky. A počet takových předmětů postupně narůstá.
Čas hromadění
A tak se postupně stává, že se nám v bytě nedostává úložných prostor. Největší nával pak bývá ve skříních a botnících. Tady se ale můžeme rozhodnout o separaci. Necháme si vyrobit či si seženeme papírové krabice a vytřídíme věci podle ročních období a účelu. Krabice pak popíšeme, např. Zima, Ples, Letní dovolená a podobně, a věci do dotyčných krabic podle účelu složíme. Krabice pak umístíme na skříně a až nastane jejich čas, sundáme je. Ve skříních a v botníku pak můžeme mít oblečení jen pro daný čas, případně univerzální jako spodní prádlo, trička a další.
Ukládání v kuchyni
Ani kuchyň se nevyhne přetékání věcí, máme zde vícero sad příborů, velké počty vařeček, ale i různé mixéry, odšťavňovače atd. Tady opět platí, zda tu není zbytečný mlýnek na maso, který jsme nepoužili tři roky. Obdobně si proberme další věci, a s těmi nejméně potřebnými pak nejlépe opět do krabice a pod linku, případně nahoru.
Knihovna, sklo a suvenýry
Pro knihy platí úplně jiná pravidla. Knihy můžeme mít ty, které milujeme, ke kterým máme určitý vztah, které si chceme přečíst časem, zkrátka se s knihami asi loučíme nejméně rádi. Knihovna však také bývá určitou ukázkou naší vzdělanosti a našich zájmů. Tady je rada těžká, knihy v bednách jsou mrtvé, takže zvažme, které si tam uložíme. Můžeme si pak nechat na odiv knihy nejcennější. To samé platí u skla. Tady je ale asi skutečností, že čím je domácnost mladší, tím skla ubývá. Pokud jde o suvenýry, je nejlepší radou si z ciziny dovážet něco, co se dá sníst, vypít, co pak se zašedlými lasturami a zaprášenými dřevěnými domečky?
Technika a elektronika
Domácí technika je často jablkem sváru, co ponechat a co vyhodit. Pokud se přístroj porouchá a nejde opravit, asi nebude problém ho přesunout do sběrného dvora (nejlépe). Mnohý muž se cítá být „montérem“, že by něco mohl ještě použít, třeba jen kabel, šasi… Někdy se ukáže, že to bylo dobře, ale většinou na vše sedá prach. Obdobně to je se starými gramofonovými deskami, když již třeba nemáme gramofon, DVD, když nemáme video, pásky a chybí magnetofon. Zpívá o tom velmi vtipně Jiří Suchý, ale ten řešení nenabízí. Nejsme přesto úplní negativisté, ještě jsme přece nemluvili o sklepě, případně když bydlíme v samostatném domě, tak o půdě. Vzpomeňme si, jaké to bylo dobrodružství, když jsme jako děti mohli šmejdit u babičky a dědečka na vesnici na půdě. A o to chceme naše potomky připravit? Na druhou stranu tu ale nenechávejme všechny „veteš“, co by si o nás pomysleli. A pokud máme trochu vědomí, co je to ubíhající čas, tak si uvědomme, že to, co je pro nás „retro“, je nějakých 30-40 let, takže i my budeme někdy kolem roku 2050 retro pro naše potomky. Takže jim zanechme, pokud prostory máme, jen věci pěkné, aby mohli na nás také pěkně vzpomínat.
